Úvod do Linuxu pro babičku 👵

Doufám, že ti příručka poslouží jako přehled, co v počítači najdeš, co je ten Linux, jaké programy v počítači očekávat a k čemu se ti mohou hodit. Pokud si ji budeš číst na internetu, vlevo najdeš seznam všech kapitol. Listovat mezi nimi můžeš také šipkami na klávesnici ⬅️ a ➡️.

Na konci některých kapitol najdeš odkazy na kapitoly „pro zvídavé“ s podrobnějšími a trochu odbornějšími informacemi o tom proč a jak co funguje. Ale opravdu jen trochu, nemusíš se jich bát.

Pro ostatní návštěvníky

Tuto příručku jsem začal psát hlavně pro svou babičku jako „co je co“ v počítači. Babička umí počítač zapnout, zvládá e-maily, trochu vyhledávat na internetu a „skajpovat“. Někdy ji ale zajímá, jaký je rozdíl mezi její e-mailovou schránkou a internetem, proč nejde nový monitor do počítače zapojit starým kabelem, nebo jestli při tom nepřijde o uložené fotky, a moji rodiče jí na to bohužel nedokážou vždy odpovědět.

Nechci z babičky udělat odborníka na sestavování počítačů ani programátora, ale chci pro ni připravit jednoduché základní informace, kterým porozumí a odpoví jí na další otázku, která ji při používání počítače napadne. Proto může být obsah příručky místy zjednodušený a nemusí nutně vyhovovat vašim potřebám. Přesto budu rád, pokud mi navrhnete jakékoliv změny, které budete považovat za vhodné.

Licence

Toto dílo podléhá licenci Creative Commons Uveďte původ-Zachovejte licenci 4.0 Mezinárodní License.

Zapnutí počítače

Pokud už máš zapínání počítače zvládnuté, bude takhle kapitola jen opakování a můžeš přeskočit dolů na její konec.

• Jak zapnout stolní počítač
• Jak zapnout přenosný počítač
• Počítač mám zapnutý, co dál

Jak zapnout stolní počítač

Stolní počítač je krabice buď přímo na stole, nebo schovaná pod stolem, aby nezabírala tolik místa, a k ní patří monitor 🖥️, myš 🖱️ a klávesnice ⌨️. Takovýhle počítač zapneš zmáčknutím tlačítka na té krabici, většinou toho největšího a se symbolem nebo nápisem „POWER“.

Po zmáčknutí správného tlačítka se počítač spustí, začne trochu hučet a některé počítače i pípnou. Pokud se na monitoru nezačne nic zobrazovat, může být potřeba podobným tlačítkem zapnout i ten.

Jak zapnout přenosný počítač

Přenosný počítač, notebook či laptop je počítač, který vypadá tak trochu jako velká pootočená kniha. Je přímo na stole a většinou k němu už nic dalšího nepatří, protože má monitor 🖥️ i klávesnici ⌨️ přímo v sobě a místo myši 🖱️ má obdélníkovou plošku, po které se jezdí prstem a které se říká touchpad (angl., čti „tačped“).

Notebook zapneš taky podobným tlačítkem, které bývá v rohu vedle klávesnice.

Počítač mám zapnutý, co dál

Podařilo se ti počítač zapnout, monitor svítí a něco ukazuje? Pokračuj na další kapitolu kde se dozvíš, jak ho začít ovládat, nebo si před tím ještě přečti něco víc o tom, z čeho je počítač složený a jak vypadá uvnitř.

🖱️ Ovládání počítače

Základní funkce počítače se ovládají pomocí myši 🖱️, která pohybuje kurzorem na monitoru 🖥️, a klávesnice ⌨️ pro psaní textu. I tohle možná znáš a můžeš rovnou postoupit na konec kapitoly.

• Co uvidím po spuštění
• Pohyb myší
• Hlavní panel
• Ikony a spouštění programů
• Okna programů
• Jak psát na klávesnici
• Už to umím

Co uvidím po spuštění

Zapnutí počítače trvá asi minutu nebo dvě. Až se přestanou ukazovat loga výrobce, uvidíš na monitoru připravenou pracovní plochu, která bude vypadat asi takto:

Pohyb myší

Na ploše najdi kurzor myši ve tvaru malé šipky . Pohybovat jím můžeš tak, že položíš ruku na myš a posuneš jí po stole. Napoprvé to může chtít chvilku cviku, aby se kurzor na monitoru posunul na tebou vybrané místo.

Hlavní panel

Hlavní panel je nízká lišta nebo pruh, který se táhne po spodní hraně monitoru. Úplně vlevo na hlavním panelu je tlačítko „Menu“ nebo „Start“, kde se schovávají všechny nainstalované programy, nastavení počítače a taky tlačítko pro vypnutí počítače.

Zkus posunout kurzor myši tak, aby špičkou ukazoval na tlačítko „Menu“, klepnout na něj krátkým stisknutím levého tlačítka na myši, a podívat se, jak to tam vypadá. Levé tlačítko slouží pro výběr věcí, které chceš použít nebo zapnout.

Ikony a spouštění programů

Vedle tlačítka „Menu“ máš připravené ikony pro spuštění svých nejpoužívanějších programů. Najeď teď kurzorem myši na ikonu webového prohlížeče Firefox a klepni na ni.

Okna programů

Výborně, jakmile se na ploše objeví takovéto okno, máš spuštěný první program.

V pravém horním rohu, úplně na kraji okna, jsou tři tlačítka. Zleva:

• při klepnutí na první tlačítko okno skryješ dolů do hlavního panelu. Pro jeho opětovné zobrazení na něj v panelu klepni.
• při klepnutí na druhé tlačítko celé okno zvětšíš a vyplní celou obrazovku,
• a klepnutím na to poslední tlačítko okno a případně celý program zavřeš a vypneš.

Oken spuštěných programů můžeš mít najednou víc vedle sebe nebo i přes sebe. Každé okno se zobrazí nejenom na ploše, ale jeho název uvidíš i v prostřední části hlavního panelu, kde je jejich seznam. Najetím kurzoru myši a klepnutím na název v seznamu se okno skryje, nebo zase zobrazí.

Vyzkoušej si skrývání a opětovné zobrazování okna a nakonec program zavři.

Jak psát na klávesnici

Popis používání klávesnice ⌨️ si dovolím v této příručce vynechat. Budeš ji dobře znát, protože se na ní píše jako na psacím stroji. Pro výběr místa, kam chceš psát, na něj najeď kurzorem myši a klepni levým tlačítkem. Na místě psaní bude blikat druhý kurzor jako třeba tady dole v té nabídce.

Snad jen oproti psacímu stroji jde na počítači napsaný text snadno mazat klávesou Backspace. Na klávesnici bývá vpravo nahoře přibližně nad šipkami a má na sobě jednu dlouhou šipku .

Klávesnice nabízí taky možnost používat klávesové zkratky, o kterých si můžeš přečíst v kapitole „pro zvídavé“.

Už to umím

Jde ti to skvěle. Můžeš si dát přestávku a počítač vypnout v nabídce „Menu“ na hlavním panelu, nebo si naopak přečíst podrobnosti, jak tohle všechno funguje. Nejsi na dlouhé čtení? Pak tu pro tebe mám kapitolu o práci se soubory.

📁 Práce se soubory

Některé soubory najdeš jako ikony přímo na ploše po zapnutí počítače, nebo ve složkách. Ikony tvých souborů vypadají většinou jako list papíru 📄 nebo malý obrázek 🖼️. Složky poznáš podle ikony podobné složce nebo šanonu na papíry 📁.

• Co všechno je v souborech
• Jak otevřít soubor
• Kopírování a přesouvání souborů
• Jak soubor smazat
• Vytváření souborů

Co všechno je v souborech

Fotka, video, dokument i program, to všechno je v počítači nebo na paměťovém médiu uložené jako soubor.

Jak otevřít soubor

Soubor i složku otevřeš dvojím klepnutím levým tlačítkem myši, nebo označením (jedno klepnutí) a stisknutím klávesy Enter. Pokud je soubor programem, těmito způsoby ho spustíš.

Soubory se otevírají pomocí programů, které s nimi umí pracovat. Obrázky umí zobrazit jiný program než video a další program zase rozumí dokumentům. O některých se dočteš v dalších kapitolách. Obsah složky ti zase ukáže okno správce souborů.

Kopírování a přesouvání souborů

Pro lepší orientaci můžeš soubory přesouvat na jiná místa a do jiných složek.

1. Najeď myší na ikonu souboru.
2. Stiskni (a drž) levé tlačítko myši.
3. Posunem myši přetáhni soubor na požadované místo.
4. Tlačítko myši pusť.

Kopírování souborů funguje obdobně jako kopírování textu. Jen pro označení souboru klepni jednou na jeho ikonu. Pokud jich chceš označit více najednou, při klepnutí na další soubor drž na klávesnici stisknutou klávesu Ctrl, nebo označ všechny zobrazené soubory pomocí klávesové zkratky Ctrl+A.

Přesouvání souborů je rychlé, jako když přendáš knížku na jinou poličku. Při kopírování ale může chvilku trvat, než počítač obsah celého souboru přečte a „opíše“ jeho kopii. Jeden soubor nebo složka může obsahovat knížky z celé knihovny nebo fotky z celého fotoalba. Jak velké vlastně soubory v počítači můžou být?

Jak soubor smazat

Nepotřebné nebo nechtěné soubory je potřeba z počítače vymazat, aby v něm nezabíraly místo a nedostal se k nim nikdo, kdo nemá. Své ti o tom může povědět Kuba z Datové Lhoty.

Pro smazání souboru máš několik možností:

1. Klepni na ikonu souboru pravým tlačítkem myši a v zobrazené nabídce vyber „Smazat“. Tato možnost bývá označená ikonkou 🗑️ nebo .
2. Klepni na ikonu souboru jednou levým tlačítkem myši a stiskni klávesu Delete.
3. Přesuň soubor, jak je popsáno výše, do speciální složky „Koš“, kterou najdeš na ploše.

Tím jsme soubor ale jenom vyhodili do koše, v počítači vlastně zůstal. Abychom se ho úplně zbavili, klepni pravým tlačítkem myši na ikonu složky „Koš“ a v nabídce vyber „Vyprázdnit“ nebo „Vysypat“.

Vytváření souborů

V následující kapitole se podíváme, jak soubory vytvářet, a začneme s dokumenty.

📄 Dokumenty

V počítači potkáš mnoho typů dokumentů. V této kapitole se podíváme na ty, které obsahují text.

• Formáty dokumentů s textem
• Práce s textem
  • Kopírování textu
  • Klávesnice
  • Uložení dokumentu
• Další typy dokumentů

Formáty dokumentů s textem

Na internetu budeš nacházet dokumenty PDF. Poznáš je podle ikony a toho, že nejdou měnit. Nejde do nich nic připsat ani z nich nic mazat.

Pro vytvoření vlastního dokumentu nebo prohlížení a úpravu takového, který upravovat jde, použijeme program LibreOffice Writer, který funguje na operačních systémech Linux i Windows. S Windows bychom mohli ještě použít programy WordPad nebo Microsoft Office Word, jejichž ovládání je prakticky totožné.

Po spuštění Writeru uvidíš okno s bílou plochou jako list papíru, do které můžeš klepnout myší a psát.

Práce s textem

Kopírování textu

Pokud třeba na webové stránce, v e-mailu nebo právě v dokumentu uvidíš nebo máš napsaný text, který chceš někomu poslat nebo si uložit do jiného dokumentu, nemusíš ho opisovat, ale můžeš ho tam zkopírovat.

Jako první označ text myší.

1. Najeď myší na začátek textu až se změní kurzor na .
2. Stiskni (a drž) levé tlačítko myši.
3. Přejeď kurzorem na konec textu, který chceš kopírovat. Ten se zvýrazní tmavší barvou.
4. Tlačítko myši pusť.

Teď můžeš pro zkopírování textu použít klávesovou zkratku Ctrl+C, nebo na označený text klepnout pravým tlačítkem myši a z nabídnutých možností vybrat „Kopírovat“. Někdy je tato možnost označená ikonkou .

Teď už otevři okno nebo najdi místo, kam chceš text zkopírovat. Klepni levým tlačítkem myši na místo, kam chceš text vložit, aby se objevil blikající kurzor pro psaní, a pak můžeš opět použít klávesovou zkratku, tentokrát Ctrl+V. Nebo na to místo klepni pravým tlačítkem myši a z nabídnutých možností vyber „Vložit“. Tahle možnost může být označená ikonkou .

Klávesnice

Klávesnice funguje při práci v dokumentech stejně jako jinde v počítači a jak jsem zmiňoval v kapitole Ovládání počítače. Pro mazání textu mám ale ještě jeden tip navíc. Pokud potřebuješ smazat větší kus, třeba celou větu nebo odstavec, označ ho myší jako při kopírováním a stiskni klávesu Backspace.

Klávesové zkratky se hodí nejenom pro kopírování a vkládání textu. V programech pro práci s textem fungují všechny běžné klávesové zkratky a některé další k tomu:

• Ctrl+F zobrazí políčko pro hledání slova v dokumentu,
• Caps Lock změní velikost psaných písmen na velká. Na malá je nastavíš zpět dalším stisknutím.
• Shift+písmeno napíše toto písmeno veliké. Puštěním Shift budeš dál psát zase malá písmena.
• Ctrl+S uloží dokument nebo provedené změny do souboru,
• Ctrl+P otevře okno pro spuštění tisku dokumentu.

Uložení dokumentu

Během psaní dokumentu si ho určitě průběžně ukládej do souboru. Kdyby se počítač třeba z jakéhokoliv důvodu vypnul, o neuložený dokument přijdeš. Nejrychlejší způsob, jak dokument uložit, je výše uvedená zkratka Ctrl+S. Jde to ale také z nabídky „Soubor“ v levém horním rohu okna. Dokument si samozřejmě ulož i po jeho úplném dokončení, než program zavřeš.

Dokument si můžeš navíc uložit i jako PDF, to je ten, co nejde měnit, s ikonkou . To se hodí hlavně ve chvíli, kdy ho budeš chtít někomu poslat. Pro uložení do PDF v nabídce „Soubor“ v levém horním rohu okna najeď myší o něco níže na „Exportovat jako“ a v malé podnabídce, která se otevře, „Exportovat do PDF…“.

Další typy dokumentů

Protože je typů dokumentů je celá řada, všechny by se do jedné kapitoly popsat nevešly. V kapitolách „pro zvídavé“ tedy najdeš informace ještě o tabulkách a prezentacích.

Tato kapitola nebyla první, kde jsem zmínil internet nebo webových prohlížeč. Pojďme se tedy podívat, jak na internet.

🌐 Internet

Internet je velká síť propojující mnoho a mnoho počítačů, které spolu komunikují. Díky internetu si můžeš zobrazovat webové stránky, stahovat soubory, posílat e-maily, telefonovat přes programy jako Skype apod. Internet je opravdu velký, ale nemusíš se ho vůbec bát.

• Připojení k internetu

Připojení k internetu

Pro přístup k internetu je potřeba mít k němu připojení. To ti dá (pronajme) poskytovatel připojení k internetu nebo mobilní operátor. Způsoby připojení se podle toho mohou lišit. Internet může jít kabelem, bezdrátově přes Wi-Fi a mobilní datovou síť, nebo jejich kombinací.

Nejčastěji na internetu prohlížíš webové stránky, a k tomu budeš potřebovat webový prohlížeč.

Webový prohlížeč

Webový prohlížeč je tvůj asi nejpoužívanější program. Funguje jaké brána k webovým stránkám a pokaždé si tak můžeš dohledat nové informace nebo přečíst, co se právě děje ve světě. Webové stránky jsou soubory uložené na serverech, odkud je tvůj prohlížeč umí přes internet stáhnout a zobrazit (načíst).

• Základní ovládání
• Práce s textem a zkratky
• Jak hledat a ukládat webové stránky

Základní ovládání

Stejně jako u jiných programů i prohlížečů je celá řada. Jako příklad se podíváme na Firefox , ale ostatní vypadají a fungují stejně nebo velmi velmi podobně.

Hlavní ovládací prvek prohlížeče je adresní řádek. Do něj se zadává adresa webové stránky, kterou chceš navštívit např. google.com. Vedle najdeš také šipky ⬅️ a ➡️, kterými se můžeš vracet na předtím zobrazené stránky, domeček 🏠 pro návrat na domovskou stránku, a tlačítko se zatočenými šipkami , které stránku načte znovu od začátku, třeba když se něco nepovede. Nejvíce prostoru je pak necháno pro obsah samotné stránky, aby se dobře četla.

Práce s textem a zkratky

Psaní textu na webových stránkách, které to umožňují, funguje stejně jako v dokumentech, i klávesové zkratky tu fungují stejně jako jinde. Některé další, které se ti tu budou hodit, jsou:

• Ctrl+F zobrazí políčko pro hledání slova v obsahu stránky,
• F5 ve webovém prohlížeči znovu načte zobrazenou stránku, třeba pokud jí kousek chybí (je to stejná jako klepnutí na tlačítko ),

Jak hledat a ukládat webové stránky

Jak se ale na stránky dostat? Pokud znáš jejich adresu, stačí ji napsat do zmiňovaného adresního řádku (toho velkého políčka nahoře). Pokud ne, můžeš stránky a informace na webu hledat pomocí internetových vyhledávačů.

Když už si prohlížíš nějakou zajímavou stránku a víš, že se na ni budeš chtít podívat i zítra nebo třeba za týden, nemusíš se její adresu učit nazpaměť ani si ji opisovat. Místo toho má každý prohlížeč záložky. Stránku si založíš klepnutím na hvězdičku ⭐ v pravém konci adresního řádku. Záložky vidíš na liště pod adresním řádkem a pokud na některou klepneš, prohlížeč její adresu do adresního řádku vloží a webovou stránku znovu načte.

Až si vyzkoušíš ovládání prohlížeče, podíváme se na to, jaké všechny webové stránky na internetu najdeš.

📃 Webové stránky a služby

Druhů webových stránek je celá řada, prakticky cokoliv tě napadne od novin, přes televizi, obchody po osobní stránky. Vyjmenovávat všechny je prakticky nemožné a nikdo by to nedokázal, proto zmíním vždy jen nějaké příklady.

• Vyhledávače
• Zpravodajské servery
• E-shopy
• Další

Vyhledávače

Webové vyhledávače slouží k hledání dalších stránek podle textu, který obsahují, nebo tématu, o kterém se na nich píše. Jsou to takové katalogy zbytku webu.

Většina vyhledávačů vypadá stejně a mají vlastně jen jedno velké políčko, kam napíšeš, co hledáš. Takže třeba „krmení pro kočku“, „předpověď počasí“, „kurz Eura“ nebo „mapa Prahy“. Nejpoužívanější vyhledávač je Google (čti „gůgl“) na adrese google.com.

Pokud chceš hledat jenom na konkrétní stránce, nemusíš hned otevírat Google. Většina stránek má podobné vyhledávací políčko vlastní, které ti poslouží podobně, ale hledá jenom na té stránce.

Zpravodajské servery

Zpravodajské weby jsou takové internetové noviny. Jenom nemusíš čekat na jejich vytištění ani si je chodit kupovat. Na hlavní stránce takového webu hned uvidíš nejnovější nebo nejčtenější zprávy z Čech i ze světa, a články si může vytřídit i podle témat jako jsou finance, sport apod.

Českých zpravodajských serverů je opravdu hodně, např. České noviny, Aktuálně, Seznam Zprávy nebo web ČT24. Stejně jako v novinách, některé články na těchto webech mohou být reportáže a některé jen názory a komentáře členů redakce.

E-shopy

E-shopy (čti „é šop“ nebo angl. „í šop“) jsou internetové obchody. Přes internet se v nějakém e-shopu dá koupit téměř cokoliv. Jeden e-shop nemusí ani nabízet zboží jenom jednoho typu, třeba elektroniku, ale může ji kombinovat i s drogérií nebo hračkami. Výhodou nakupování na internetu je také možnost pomocí srovnávačů (speciálních vyhledávačů pro e-shopy) najít ten nejlevnější nebo ten, se kterým mají zákazíci dobré zkušenosti.

Během pandemie COVIDu získaly velmi na popularitě internetové obchody s potravinami, které ti je dokonce do několika hodin nebo na druhý den dovezou až domů.

Další

Těch druhů stránek je mnohem víc. Až se seznámíš s těmito, další najdeš v kapitole „pro zvídavé“. Pokud myslíš, že ti to zatím stačí, můžeš se tam podívat později a teď si pro změnu přečíst něco o e-mailech.

📨 E-maily

Zatím tu nic není.

Hardware - z čeho se skládá počítač

Hardware („hard“ angl. tvrdý) je fyzické technické vybavení počítače. To znamená všechno, na co si můžeš rukou sáhnout nebo „do toho kopnout“, když počítač nefunguje podle očekávání.

Počítačů a jim podobných zařízení je více druhů podle použití i velikosti. V domácnosti se dneska nejvíc potkáš se stolním počítačem, notebookem nebo tabletem.

Když teď víš, jak počítače vypadají zvenku, pojď se jim podívat i na součástky.

• Co je uvnitř počítače
• Periferní zařízení

Co je uvnitř počítače

• Stolní počítač
• Notebook neboli laptop
• Co se dá k počítači připojit

Stolní počítač

Součástky stolního počítače jsou schované v počítačové skříni. Stolní počítač se jmenuje stolní proto, že se skříň umisťovala na stůl, dneska teda spíš pod stůl, aby nezabíral tolik místa.

Počítačová skříň je krabice z plechu a plastu. Uvnitř se schovávají všechny součástky počítače. Mezi ně patří třeba:

• základní deska s plošnými spoji, obvody a konektory pro zapojení ostatních součástek,
• procesor, který provádí výpočty,
• operační paměť, kde má procesor uložené právě běžící programy a výpočty,
• pevný disk se soubory (fotkami, videi, dokumenty), ale i programy připravenými ke spuštění,
• elektrický zdroj, který je kabelem zapojený do zásuvky a menšími kablíky pak každé součástce dodává správné elektrické napětí.

Uvnitř to pak celé vypadá nějak takto:

Notebook neboli laptop

Druhým používaným typem počítače je notebook nebo laptop 💻. Oba názvy označují totéž. Notebook má všechny součástky a i některá periferní zařízení integrovaná přímo ve svém těle. Je menší, přenosný a nemusí být ani trvale připojený do zásuvky, protože má vlastní baterku.

Co se dá k počítači připojit

Zvenčí na počítačové skříni nebo těle notebooku najdeš různé konektory, do kterých můžeš přímo nebo přes kabel připojovat periferní zařízení.

Periferní zařízení

• Pro ovládání počítače
• Paměťová média
• Konektory
• Shrnutí

Pro ovládání počítače

Abychom mohli s počítačem nějak interagovat, připojujeme do něj (bezdrátově, nebo pomocí kabelů do počítačové skříně) další zařízení. Nejpoužívanější asi jsou:

• 🖥️ monitor, kde vidíš spuštěné programy a jejich okna,
• ⌨️ klávesnice pro psaní a ovládání počítače,
• 🖱️ myš nebo touchpad (taková dotyková plocha) pro ovládání kurzoru ( / ),
• 🎧 sluchátka, reproduktory a mikrofon, aby bylo slyšet zvuky a hudbu z počítače, nebo jsme do něj mohli zvuky nahrávat,
• 📹 webová kamera (také webkamera), když s někým telefonuješ přes internet a chceš, aby tě mohl i vidět,
• 🖨️ tiskárna a skener pro tisk a „focení“ papírů a dokumentů.

Něco o periferních zařízeních se dozvíš také od Kuby z Datové Lhoty.

Tohle jsou jenom příklady a takových zařízení je celá spousta. Mohou být i kombinovaná, např. monitor s reproduktory, tiskárna se skenerem, sluchátka či webkamera s mikrofonem apod.

Paměťová média

Paměťové médium nebo také datový nosič se používá k ukládání souborů z počítače a případně jejich přenos výměnu s někým jiným. Po zapojení do počítače můžeš do nebo z paměťového média přesouvat a kopírovat fotky, videa nebo dokumenty. Médium, které je malé a dá se jednoduše k počítači připojovat a odpojovat, můžeš někomu dát a tím i všechny na něm uložené soubory.

K paměťovým médiím patří:

• 💾 disketa, která už se moc nepoužívá, a dneska by se na ni vešla sotva jedna fotka,
• 💿 CD („cédéčko“), které dneska koupíš třeba s hodinou hudby,
• 📀 DVD („dévédéčko“ nebo „dývýdýčko“) vypadá stejně jako CD, ale vejde se tam celý film,
• USB flash disk („fleška“ nebo „USB klíčenka“), který tvarem připomíná zapalovač, někdy se dá pověsit na klíče, a vejde se na něj různě mnoho podle konkrétního modelu,
• některé pevné disky, které se dají zapojit do konektoru USB, a na ně se vejde úplně všechno, co máš v počítači.

Konektory

Diskety, cédéčka a dévédéčka musíš vkládat do speciálních zdířek (mechanik), aby je počítač přečetl. Flešku už zapojíš do univerzálního konektoru USB (většinou malý obdélníkový se značkou ), který můžeš použít i pro některé pevné disky a zařízení, která jsou na této stránce zmíněná. U nich ale záleží na konkrétní modelu, protože někdy mají univerzální USB, ale někdy mají konektor jiný.

Shrnutí

Pojďme si to na závěr všechno shrnout na videu.

Software - jak fungují programy

Software („soft“ angl. měkký nebo hebký) jsou počítačové programy. To znamená všechno, co vidíš na obrazovce, a ještě trochu víc, co není ani vidět ani si na to nemůžeš sáhnout. Pokud byl hardware takovým tělem počítače, software je jeho myslí, která ho řídí.

• Operační systém
• Programy
• Licence

Operační systém

Operační systém je první program, který uvidíš při zapínání počítače. Díky operačnímu systému pak můžeš celý počítač ovládat. Zobrazuje na monitoru plochu s ikonami, kurzor myši, se kterým můžeš hýbat, snímá klávesy stisknuté na klávesnici atd. Stará se o ovládání veškerého hardwaru a připojených zařízení, ale taky spouští další programy.

Nejznámější operační systémy pro domácí počítače jsou:

• Windows
• Linux
• Apple

Windows

Windows („windows“ angl. okna) jsou operační systém, který byl konkrétně na tvém počítači jako první. Vytváří ho firma Microsoft a nechává si za něj platit.

Do Windows můžeš doinstalovat spoustu programů nebo her (některé zadarmo, jiné za peníze) a i proto jsou na domácích počítačích hodně rozšířené. Na druhou stranu na některých starších počítačích fungují hodně pomalu, a i to byl jeden z důvodů, proč jsme je v tvém počítači nahradili Linuxem.

Linux

Linux je operační systém, který je rozšířený hlavně na serverech (velké a výkonné počítače), ale dá se používat i na domácím počítači. Pracuje na něm spousta firem i jednotlivců, které ho chtějí používat, a kdokoliv další se může přidat. Proto má Linux hodně verzí a variant, kterým se říká distribuce, a každá může vypadat a fungovat trochu jinak.

Programů a her, které fungují s Linuxem, je asi trochu méně než u Windows. Většinou jsou ale dostupné pod svobodnou licencí a nemusíš za ně ani nic platit. Díky více verzím Linuxu tak třeba není tak těžké najít některou, která funguje docela svižně i na starších nebo levných a málo výkonných počítačích.

macOS

macOS je operační systém, který prodává firma Apple („apple“ angl. jablko) společně se svými počítači. Většinou jsou to notebooky ve stříbrné barvě a hodně se objevují ve filmech. Poznáš je podle loga s nakousnutým jablkem.

Programy

Uživatelské programy jsou další programy, které můžeš za pomoci operačního systému spouštět. Operační systém má v sobě předinstalované základní programy pro nastavení počítače, správce souborů, kalkulačku, někdy i kalendář a webový prohlížeč, a další si můžeš doinstalovat.

• Instalace
• Jak programy vznikají
  • Zdrojový kód

Instalace

Programy jsou na počítači uložené v souborech stejně jako fotky nebo dokumenty. Když instaluješ nějaký program, zkopírují se jeho soubory do počítače tak, aby je operační systém rovnou sám našel, případně se mu ještě řekne, kde je má hledat.

Jak programy vznikají

Každý program vzniká z textu, kterému se říká zdrojový kód. Tyto texty píší programátoři v programovacích jazycích.

Zdrojový kód

Zdrojový kód je text, ve kterém pomocí programovacího jazyka programátor popsal, co má program dělat a jak má vypadat. Některým programovacím jazykům počítač a operační systém rozumí rovnou, z jiných jazyků se musí program před spuštěním nejdřív automaticky „přeložit“.

Zdrojový kód může vypadat třeba takhle:

# nadefinuje, jak se sčítají dvě čísla označená jako 'x' a 'y'
def secti_cisla(x, y):
    return x + y

# využije nadefinované 'secti_cisla' pro sečtení 123 a 456
# výsledek uloží pod písmenko 'z'
z = secti_cisla(123, 456)

# napíše výsledek uložený pod písmenkem 'z', tedy 579
print(z)

Když je zdrojový kód programu veřejně dostupný a jeho licence dovoluje každému se na něj podívat a používat ho, říká se, že je ten program open-source nebo svobodný. Pokud je zdrojový kód tajný, nikdo k němu nemůže a licence programu obsahuje podmínky pro jeho používání, říká se mu proprietární.

Licence

Jako autor programu se musíš rozhodnout, pod jakou licencí (za jakých podmínek) ho mohou ostatní získat, používat, upravovat, nebo třeba i dál prodávat.

• Proprietární software
• Svobodná licence

Proprietární software

Proprietární je takový program, kdy jeho zdrojový kód zná jenom jeho autor a nikdo další ho nemůže číst a tedy ani zkontrolovat, co přesně program podle svého zdrojového kódu na počítači dělá. Pro tebe jako uživatele může být takový program pořád zadarmo, ale často je potřeba si ho koupit.

Svobodná licence

Programy dostupné pod svobodnou licencí se označují jako svobodné nebo open-source („open“ angl. otevřený, „source“ angl. zdroj). Zdrojový kód takových programů je veřejně dostupný a za podmínek určených autorem může kdokoliv ten kód vzít, zkontrolovat a případně i upravovat a použít pro vlastní program. Příkladem je Linux.

Protože je zdrojový kód těchto programů většinou veřejně na internetu, můžeš je používat zadarmo. Nemusí to tak být vždy, ale většinou opravdu zadarmo jsou. Jejich autoři vydělávají na souvisejících službách, třeba pro firmy, které program používají při svém podnikání. Někteří na programu nevydělávají vůbec a vytváří ho proto, aby ho mohli sami používat.

Klávesové zkratky

Klávesové zkratky se používají stisknutím více kláves najednou. Můžeš je zmáčknout všechny naráz nebo jednu po druhé, ale je důležité, aby byly alespoň na chvíli všechny stisknuté společně.

• Ctrl+C zkopíruje označený text nebo vybrané soubory (kvůli tomu C se někdy říká „kontrol a cizí“),
• Ctrl+V vloží kopírovaný text nebo soubory (kvůli tomu C se někdy říká „kontrol a vlastní“),
• Ctrl+A označí celý text dokumentu nebo webové stránky, nebo vybere všechny soubory v otevřené složce,
• Print Screen úplně samotná uloží všechno, co se zobrazuje na obrazovce jako obrázek. Ten pak najdeš ve složce „Obrázky“ pojmenovaný podle aktuálního data a času. Na klávesnici je někdy označená i zkráceně, třeba PrtSc, a bývá vpravo nahoře nebo nad šipkami.

Velikost souborů

Soubory se v počítači ukládají jako jedničky a nuly. Jejich počtem se tak měří i jejich velikost. Každá jednička nebo nula se označuje jako bit (angl., čti „byt“), a každých osm jedniček a nul (osm bitů) dává dohromady jeden byte (angl., česky „bajt“). Před bajt se pak dávají předpony kilo (tisíc), mega (milion), giga (miliarda) atd.

To znamená, že:

• Kilobajt (zkratka „kB“) je osm tisíc jedniček nebo nul.
  Desítky nebo stovky kilobajtů mají webové stránky o obrázky na nich.
• Megabajt (zkratka „MB“) je osm milionů jedniček nebo nul.
  Jednotky megabajtů mají třeba fotky, desítky a stovky megabajtů bývají velké programy. Na disketu se vešel přibližně megabajt a půl.
• Gigabajt (zkratka „MB“) je osm miliard jedniček nebo nul.
  Tak velké jednotlivé soubory většinou ani nejsou. Na CD se vejde asi tři čtvrtě gigabajtu, na DVD necelých pět gigabajtů, kapacita USB flešek a pevných disků bývá v desítkách, stovkách nebo tisících gigabajtů. Jednotky gigabajtů jsou také většinou limitem, kolik dat nám dovolí mobilní operátor měsíčně stáhnout nebo poslat přes mobilní internet v chytrém telefonu.

Tabulky

Zatím tu nic není.

Prezentace

Zatím tu nic není.

Internet jako síť počítačů

• Jak se počítače na internetu najdou
• Z kolika serverů a dalších počítačů se internet skládá

Jak se počítače na internetu najdou

Když zadáš do webového prohlížeče nějakou stránku, třeba google.com, jako první se začne hledat adresa serveru, na kterém je stránka uložená. Názvu google.com se říká doména a tu si dobře pamatujeme my lidé. Počítače ale používají číselné kombinace nazvané IP adresy. Pro zjištění správné IP adresy pro požadovanou doménu se automaticky použije internetová služba DNS. Se zjištěnou IP adresou už se pak dokáže prohlížeč se serverem spojit a stránku z něj stáhnout a zobrazit.

Z kolika serverů a dalších počítačů se internet skládá

Na tuhle otázku není jednoduchá odpověď. Je jich ale určitě více než 4 miliardy. Ve videu Roman Zach zmiňuje, že neobsazené IPv4 adresy docházejí. Těch jsou 4 miliardy a od natočení videa už opravdu došly. Těch počítačů je ale mnohem více, protože o jednu IP adresu se může počítačů dělit víc. Navíc jsme ani nezapočítali domácí počítače jako ten, ze kterého se k internetu připojuješ ty, a který taky nemusí mít svou vlastní IP adresu.

Server

Server je počítač, který poskytuje skrze síť internetu nějakou službu. Na serverech jsou uložené webové stránky a soubory, které stahuješ, a servery pro tebe posílají a přijímají e-mailové zprávy.

Jak server vypadá

Název „server“ neoznačuje ani tak typ počítače, jako jeho funkci. Jako server může sloužit i běžný stolní počítač nebo chytrý mobilní telefon. Stačí být jen správně připojený k internetu a mít na počítači nastavenou službu, kterou chceš poskytovat.

Protože se servery používají pro konkrétní účel, většinou nakonec ze specializovaných součástek postavené jsou. Servery se umisťují do specializovaných místností a budov, kterým se říká datové sály nebo datacentra, kde mají pro svoje fungování zajištěno všechno potřebné (elektřinu, studený vzduch pro chlazení, rychlé internetové připojení). V datacentrech jsou servery pro úsporu prostoru ve skříních, a do každé se jich naskládá třeba i 40.

Další webové stránky a služby

V kapitole o webových stránkách a službách jsem slíbil, že jich je ještě mnohem víc. Ani tady nenajdeš víčet všech - je jich opravdu hodně a každý den další přibývají. Najdeš tu ale některé trochu více specializované.

• Encyklopedie
• Překladače a slovníky
• Blogy
• Sociální sítě
• Dezinformační weby

Encyklopedie

Díky tomu, že internet umožňuje spojit se s lidmi na druhém konci naší planety, můžou také spolupracovat na tvorbě stránek. Příkladem výsledku takové spolupráce, kde mnoho lidí na jeden web sdílí své znalosti, jsou internetové encyklopedie, někdy nazývané také „wiki“. Tyto encyklopedie se mohou věnovat buď něčemu velmi konkrétnímu (např. fanouškovské wiki různých filmů a seriálů, nebo motoristické), nebo jsou zcela obecné.

Největší internetovou encyklopedií je Wikipedie, která má jen v češtině půl milionu článků, v angličtině dokonce více než desetkrát tolik. Najdeš tam informace o chemických sloučeninách, zvířatech, historii, slavných osobnostech, umění a na co všechno dalšího si vzpomeneš.

Překladače a slovníky

Protože už je dneska na internet připojený skoro celý svět, nemluví se na něm jedním jazykem. Některé stránky jsou česky, většina anglicky, a další jinými jazyky. Pro je na internetu také hodně služeb, které umí zadané slovo, text nebo celou webovou stránku přeložit téměř z jakéhokoliv jazyka do jiného. Velmi dobrý je v tom překladač od Googlu.

Blogy

Název „blog“ vznikl z původního „web log“ (angl. webový zápisník) a jsou to většinou osobní stránky lidí, kteří na nich sdílí svoje názory a pro ně nové věci nebo zajímavosti. Některé blogy je těžší najít, třeba ten můj na adrese michal.stanke.cz, ale prostor pro osobní zápisky a názory nabízí i zpravodajské a publicistické weby jako iDnes (online varianta MF DNES).

Sociální sítě

Pro sdílení informací, ať už textů, fotek nebo videí, ze svého života používá hodně lidí sociální sítě. I když nejsi žádná celebrita, můžeš si vytvořit účet na některé ze sociálních sítích a veřejně tam psát vtipné hlášky nebo fylozofické úvahy a diskutovat s ostatními lidmi. Hodně sítí nabízí možnost soukromého chatování (psaní krátých zpráv) s přáteli, ale většinou na nich jde právě o to vyjádřit svůj názor veřejně, nebo na takový názor reagovat.

Největší sociální sítě jsou Facebook (čti „fejsbůk“), Instagram (čti jak je psáno), Twitter (čti „tvitr“) nebo TikTok.

Dezinformační weby

Protože na web může napsat kdo chce a skoro co chce, vznikají i takzvané dezinformační weby. Bývají věnované hodně politickým tématům. A buď publikují vlastní interpretace informací, nebo často úplné lži, většinou s cílem ovlivnit názory veřejnosti.

Ani vzhled stránky nemusí nutně vypovídat o její důvěryhodnosti. Ty nejlepší dezinformační weby vypadají nachlup stejně jako seriózní portály velkých světových novin. Je potřeba si proto velmi důkladně dávat pozor na to, jaké informace na webových stránkách čteme, a pokud zní až moc fantasticky nebo naopak strašidelně, ověřit si je i jinde.

Ochrana soukromí na internetu

Při navštěvování webových stránek se nejen ty dozvíš něco zajímavého z obsahu, který je na stránce napsaný, ale stránky a servery se mohou dozvědět také něco o tobě. Kromě zajištění bezpečnosti na webu se taky často mluví o zachování soukromí. Proč?

• Cookies
• Sledovací prvky
• Reklama

Cookies

Cookies (angl. sušenky) slouží k tomu, aby webová stránka poznala, kdo jsme. Udržuje informaci o naší identitě, např. že jsme přihlášení apod. Bohužel je někteří zneužívají i ke sledování všeho, co na webu děláme a co si čteme. S cookies se samozřejmě potkal i Kuba.

Sledovací prvky

Cookies nejsou jediným způsobem jak „špehovat“ lidi na internetu. Podobných technik pro sledování zobrazených reklam nebo tvých zájmů existuje více a jsou často velmi vynalézavé a je složitější se jim vyhnout. Je to částečně proto, že stránky svůj obsah nabízí často zadarmo.

Reklama

Provoz webových stránek není zadarmo. Webové stránky, jejichž obsah je zdarma a zároveň nic neprodávají, většinou vydělávají na svůj provoz zobrazováním reklamy. Aby dostaly za reklamu zaplaceno, nestačí ji většinou jen zobrazit, ale musíš na ni jako návštěvník taky kliknout, a ještě lépe si pak reklamou nabízenou věc koupit. Proto se všichni snaží zobrazovat cílenou reklamu na věci, které tě zajímají, a k tomu se hodí vědět, co a kde na webu prohlížíš.

📖 Další materiály pro samostudium

Výborně, jsi na konci celé příručky. Pokud ti tu něco chybí, určitě to časem doplním třeba na základě těchto stránek a videí. Mezitím můžeš studovat napřed a pustit si je samostatně:

• Datová Lhota
• Alenka v říši GIFů
• Nebojte se Internetu
• Jak na Internet
• NÚKIB